"Sladké nic - mezi dětskou hrou a smrtí"
Dokumentární film „Sladké nic - mezi dětskou hrou a smrtí“ byl vytvořen po stránce pedagogické, odborně historické i technické tak, aby plně vyhovoval svému poslání, stát se užitečnou pomůckou školní výuky. Dokument zachycuje autentické svědectví pamětnice židovského holocaustu, paní Marty Kottové, která vypráví o svých zážitcích z období druhé světové války. Události jsou řazeny chronologicky od pobytu v Protektorátu, přes koncentrační tábor Terezín, až po vyhlazovací tábor Osvětim-Birkenau.
Důraz v myšlenkové koncepci příběhu je kladen zejména na skutečnost, že perzekuci židovského obyvatelstva prožívala paní Marta Kottová v dětském věku a realita koncentračních táborů jí teprve postupně nutila předčasně dospívat. Autoři dokumentu prostřednictvím dětské zkušenosti holocaustu usilují o oslovení zejména mladých lidí. Klíčovým tématickým okruhem v popisu děje se stala především školní výuka - zákaz výuky příslušníků židovského etnika v Protektorátu a ilegální školní výuka v koncentračním táboře Terezín. Celek tématu školní výuky je logicky uzavřen připomínkou současné přednáškové aktivity Marty Kottové na českých školách. Právě prostřednictvím svých přednášek na školách se totiž paní Marta Kottová snaží splatit svůj „dluh“ osobám, které nasazovaly svůj život, aby židovské děti mohly být ilegálně vyučovány v koncentračním táboře.
Pro vidění událostí holocaustu očima dítěte byl také velice podstatný vývoj vztahu paní Marty Kottové k jejím rodičům. Dětské vnímání maminky a tatínka bylo v Terezíně postupně nahrazeno pocitem odpovědnosti za psychicky vyčerpané rodiče. V Osvětimi pak paní Marta Kottová za dramatických okolností ztratila oba rodiče a nikdy se s touto ztrátou plně nevyrovnala. Trvalost traumat holocaustu, přežívajících v duších pamětníků po celá desetiletí, je ve filmu dokumentována nevšedními záběry, na kterých paní Marta Kottová navštěvuje poprvé po šedesáti letech svůj předválečný domov.
Emotivně silné připomínky utrpení a smrti jsou v příběhu Marty Kottové vyvažovány popisem „radostnějších“ stránek každodenního života koncentračního tábora. Ve filmu tak nechybí ani příklady dětských her, humoru a dalších snah vězněných dětí prožívat nenormální realitu koncentračního tábora alespoň v rámci svých omezených možností trochu „normálnějším“ způsobem.
Pro toto pojetí filmového dokumentu, dějově oscilujícího mezi utrpením a dětskou hrou, byla určující silná osobnost pamětnice paní Marty Kottové. Marta Kottová totiž během svého pobytu v koncentračních táborech nijak nezahořkla, ale naopak byla událostmi zformována do osoby neobyčejných lidských kvalit. Dokáže proto popisovat život v koncentračním táboře se vším děsivým i se vším „radostným“, co tam jako dítě prožila. Právě tato vlastnost činí výpověď paní Marty Kottové tak strhující a autentickou. Jako příklad může posloužit epizoda vyprávění, ve které z každodenního nedostatku v koncentračním táboře vzešla dětská kreativní reakce - nepatrná trocha mléka byla našlehána do podoby sladké pěny, aby dětem její konzumace vydržela delší dobu. Tato pěna se u dětí v Terezíně těšila značné oblibě a děti samy jí říkaly „Sladké nic“. Autoři filmu přejali symbolicky tento slovní obrat do názvu svého dokumentu a pojmenovali jej v souladu s výše nastíněnými zásadami „Sladké nic - mezi dětskou hrou a smrtí.“
Dokument je přibližně 35 minut dlouhý a je určen pro nekomerční užívání především na českých školách. Objednávku pro bezplatné zaslání filmu je možno vyplnit na těchto stránkách.
