11.-14. listopadu 2004 se příhraniční město Děčín stalo dějištěm setkání mladých lidí z České republiky i Německa, kteří již organizovali nebo by rádi zkusili zorganizovat česko-německý projekt, aby si v této oblasti předali zkušenosti a nebo o tom získali nové povědomí. Seminář nazvaný Za hranice všedních dnů se jako vždy nesl v odlehčeném, přátelském duchu. Samozřejmostí, jak je také již zvykem, byla i přítomnost tlumočníka, čímž se dokonale setřely jazykové bariéry. Mezi účastníky převažovali členové mládežnických organizací na podporu česko-německých vztahů, ale přítomnost byla otevřena každému. Hotel Senátor se během těchto tří dní přeměnil ve školící budovu, protože zde probíhaly přednášky doplněné nejen mnoha obrazovými materiály ale také osobními postřehy. První den byly svými zástupci představeny jednotlivé organizace (o.s. Slunce, Knoflík, Sojka, Spektrum Děčín). V tentýž den proběhly i prezentace zajímavých již realizovaných nebo naplánovaných projektů. Večer pak došlo na vytvoření česko-německých týmů, které měly za úkol v následujících dnech vymyslet konkrétní fiktivní projekt a vypracovat do detailů veškeré náležitosti potřebné k jeho uskutečnění. To, co je k tomu zapotřebí jsme se postupně dozvídali z přednášek jednotlivých zajímavých hostů, kterými pořadatelé, zástupci plzeňského Koordinačního centra Tandem, nešetřili. Role průvodkyně se na celou dobu pobytu zhostila paní starostka, která nás mimo jiné provedla zajímavým doplňkovým programem. V jeho rámci jsme navštívili pozoruhodná místa Děčína včetně děčínského zámku či výstavy fotografií místních umělců. K dalším poutavým hostům patřila zástupkyně Česko-německého fondu budoucnosti (Deutsch-Tschechischer Zukunftsfond), paní Ilona Rožková, jež nás zasvětila do postupu schvalování projektů a výše udílení grantů. Pro povzbuzení našich myslí sloužily nejrůznější interkulturní hry, při kterých jsme mohli poznat blíže sebe navzájem i německou kulturu (nebo naopak). Seminář obsahoval několik informačních bloků, například „financování projektu“ či „projektový management“, o kterých hovořili zkušení pořadatelé.

Na podporu vzájemných znalostí o jazyce či zvyklostech druhé země se předposlední večer konal „Česko-německý večer“ s ochutnávkami typických pochutin jednotlivých oblastí. Poslední den se pod pojmenováním „a co dál…“ hodnotily naše fiktivní projekty a jejich reálné šance na provedení. V hodnocení celého školení zaznívaly hlavně slova chvály a odhodlání k práci na nějakém podniku. Co k tomu dodat? Snad jen, že ať už budete chtít uspořádat česko-německý tábor nebo jen odpolední multikulturní setkání, můžete se do toho pustit s vědomím, že nemusíte mít strach. Není to nemožné. Existuje mnoho těch, kteří podobné akce již mají úspěšně za sebou a rádi vám poradí. Uvidíte, že nezůstanete sami, a že bude spousta lidí, kteří do toho nadšeně půjdou s vámi.